Jarní Kružberk aneb otevřeli jsme si skalky

Neděle byla jako vyšitá. Mysleli jsme, že skály budou praskat ve švech, opak byl ale pravdou. Skotačilo tu pár dvojic a ty se navíc stejně po poledni odebraly bůh ví kde. Na to zúročení vědomosti jsme ale nebyli sami. Přijely ještě další rodinky s dětmi z lezeckého kroužku a tak bylo živo.

A jak jsme dopadli? No Barborka vylezla, co se dalo, respektive co jsem ji vytáhnul na sólo a kam jsem se bez jištění dostal. Většinou nástupy trojkových až pětkových cest. Za zmínku by snad stál nástup do Stanislavského cesty zakončený mírnou variantou Velkým koutem. Tak odhaduji za III – IV. A já ? Raději pomlčet. Poté, co jsem se nasápal do pětkového převisu a nepřemluvil ruce, aby držely ten chyt pořádně, jsem to vzdal. Příště ale to bude lepší a na konci sezóny budu práskat …tky :o))))

 

 

Pokud vám na fotkách něco nesedí, tak všemožným bezpečákům – rýpalům vzkazuji, že tu helmu jsem fakt do auta dával a opravdu nevím proč jsme ji nakonec pod skalami neměli. :o)) . Proto jsme se taky nepouštěli do větších projektů a nechali jsme je na příště.

Aleš