
Jarní Kružberk aneb otevřeli jsme si skalky
4.4.2007Je krásné babí léto a já jsem se letos konečně dostal na lezbu do Vysokých Tater. Jelikož to bylo všechno na poslední chvíli a všude bylo plno, tak jsme skončili s Filipem, mým dočasným spolulezcem na Brnčalce.
V pátek večer jsme dorazili na chatu a libovali si jak je to na povalu fajn, když tam spíš sán. Okno celou noc otevřené a smrad jen z tvých ponožek. Jelikož jsme oba dva poslední dobou nějak více pracovně vytížení, bylo neuvěřitelně osvěžující sedět u píva a vědět, že tady se nikdo z velkou pravděpodobnosti nedovolá, neb tu není signál. Pomalu jsme táli a těšili se na zítřejší lezbu.
V sobotu v devět hodin jsme stáli za překrásného podzimního počasí pod Černým štítem a odhadovali nástup na Puškášovou pětku. Průvodce sliboval lezení v kompaktní skále. To se potvrdilo, až na malý kamínek velikosti 40 l batohu, který mi zůstal v náruči, poté co jsem ho použil jako chyt :o)). Pěkná nenáročná cesta, krásné počasí a na vrcholu to umocnili tři strašně ukecaní Slováci, prostě paráda. Pravá tatranská idylka.



Cesta dolů bylo pro mě utrpení. Sestup v suťovisku je naprosto něco jiného, než jízda po horách na bajku. Večer lehám do spacáku naprosto hin.

V neděli vyrážíme opět za neskutečně krásného počasí do Červené doliny pod Žeruchovky. Vyhlédnutou cestu nám ale zabírají jiní, tak končíme na pilíři na Kozí štít. Výhledy jsou neskutečně skutečné. Dole pod Tatrami se rozprostírá, kam až oko pohlédne nádherná inverze. Na vrcholu jsme sami a patřičně si to vychutnáváme, kór když už dneska druhou cestu nestihneme a máme fůru času.


Sestup je pro mě opět utrpením a končí až dole u auta. Doma nemůžu vylézt z auta, jak jsem ztuhlý. Budu muset omezit kolo a více chodit, ten pohyb je docela jiný. Plíce stíhaj, ale svaly a klouby ne.
Nádherný víkend. Doufám, že se to bude častěji opakovat.
Aleš