Brnčalka – jarní skialpy

I když je teprve konec Března a v minulých letech byla touto dobou v Tatrách fůra sněhu, letos to vypadalo na pořádný průser co se lyžování týče. Do hor odjíždíme se smíšenými pocity, na čem to vlastně budeme lyžovat.

Lyže si poctivě vynášíme na zádech až po překladovou boudu. Sníh prostě není, jen led a bahno. Kolem chaty to taky nevypadá bůhví jak dobře. Uvidíme……

Ráno vyrážíme do Flašky a směrem na Baranie sedlo a na pívo k Jílkovi na Terynu.  Sníh je všelijaký a  kvalita nic moc. Laviny sice nehrozí ,ale je to celé nějaké divné.  Přesto je tůra nakonec  dobrá, a  i sjezd se celkem povedl. Večer začínáme mít pocit, že přimrzává. Kéž by tak bylo a ráno byl firn.

Ráno je kolem nuly,  sluníčko svítí a místo břečky parádní firn. Všechno ztuhlo. Vyrážíme znovu do Velké zmrzlé. Tentokrát ale Flaškou na mačkách a s lyžemi na zádech. Koukneme se do Meděné doliny. Posledná štrbina je hodně zmrzlá a to i s velkými hroudami po lavinách. Raději to otáčíme v polovině žlabu a znovu stoupáme pod Baranie. Večer ještě vylezeme pod Kežmarák do ucha , aby nám pívo chutnalo. Podklad je perfektně tvrdý, snad až příliš.

V pondělí si vynášíme lyže do Červené doliny a v rámci rest-day si dáváme pár prudkých žlebů a nakonec se sápene do Belasej štrbiny. Hold rest day si žádá trochu adrenalinu. Posledních pár let jsme se tam pro pofiderní sníh nedostali a dneska jsou ideální podmínky. Drží to jako přibité.

Večer si dává jeden nadějný mladý skialpinista sjez jarním přimrzlých firnem s bržděním holýma rukama. No i tak se dají získávat zkušenosti. 🙂

V úterýsi už fakt jako rest day vyběhnu jen do Kozí štrbiny a končím.

Vypadalo to beznadějně a nakonec super ideální víkend.

Pokud chcete zažít perfektní jarní lyžovačku bez nebezpečí lavin, utíkejte do Tater ,pokud tam je ještě sníh.

Aleš