Prosincový skialp Malá Fatra

10.12.2016

Kategorie

Skialpinismus

Štítky

Malá Fatra Na hřebeni

Musím konstatovat, že vyjet za skialpama na Malou Fatru začátkem Prosince se mi už dlouho nepodařilo. Naposledy někdy před třemi lety. Většinou první sněhy propásnu někde v teplých krajinách na prohřátých skalách a opravdová zima, pokud napadne sníh, začíná až někdy po Silvestru. Letos to ale klaplo úplně suprově. V pátek super prašánek na Lysé Hoře a v neděli rychlý výjezd na Fatru.

Ráno, při průjezdu místními vesnicemi utopenými mezi horami ukazoval palubní teploměr i -15. No, říkali jsme si, co tam v takové kose budeme dělat. Na Pasekách je nštěstí “jen” -10 🙂

Na parkále potkáváme i Ondru z Žiliny. Je nababuchaný jak polární badatel a že prej je po nemoci. Tak alespoň symbolicky nahoru na sjezdovku užít si sluníčka a pak dolů. Nahoře na sjezdovce je už ale teplota o poznání příjemnější a na sluníčku úplně super pohodička. Ondra sjíždí dolů do kosy a já prchám nahoru na Poludňový Grůň za Karlem a Čipkem. Sněhu je dost ale poslední výškové metry na Grůň je to úplně sfoukané.

Na hřebenu je vidět, že východní svahy jsou celkem dobře zasypané sněhem, tak dáváme první krátký sjez do doliny pod Stohem. Pak přesvědčuji kluky, že bysme mohli na ten Stoh vylézt a sjet si ho. Bohužel pro bezedný sníh, kterým se propadáme až pod borůvčí nejsme schopni se dostat ani do centrální části zvané “prdel”. Otáčíme to zpět na Poludňový Grůň a dáváme ještě jeden sjezd stejným směrem jako ráno. Sluníčko ale už trochu zapracovalo a sníh už není tak dobrý jako poprvé.

Na chatu Na Grůni sjíždíme někdy kolem druhé odpoledne. Dolů k autu asi za další hodinu. Tam si Karel všimnul, že se mu dolů jelo nějak dobře. No jo, bez batohu se lyžuje dobře 🙂 Takže podruhé po sjezdovce nahoru na chatu. Jo, skleróza nebolí, ale člověk se nachodí.