Le fil à plomb – jak přežít neplánovaný bivak

Fil a Plomb zdroj: ww.pobega.ro

Tahleta příhoda se mi stála už dávněji, na začátku tohoto roku. Dlouho jsem otálel se sepsáním příspěvku, ale snad se z něj poučí i jiní. Já se poučil dost. Nicméně, navzdory nadpisu by asi pojem „neplánovaný bivak“ neměl ve slovníku horolezce lezoucího v horách, hlavně zimních, co dělat.

Rozhodli jsme se s Gabem, že si vylezeme cestu Fil à Plomb v severních svazích pod Aiguille du Midi. Je to taková mixovka (TD-, III, 4+, M4), asi 700 m dlouhá, která začíná na mezistanici Plan de l’Aiguille a končí na Rognon du Plan. Odtud je na lanovku z Midi už jenom kousek. No kousek, asi 200 výškových a dvě hoďky, když to jde dobře. Předpověď byla příznivá, délka a obtížnost cesty taky nebyla nějak přehnaná, Gabo je místní a fakt, že jsme měli podrobné informace o podmínce ve stěně od kluků, co to lezli den před námi, naznačovaly, že bychom to mohli stihnout za světla a na horní stanici lanovky třeba i za tmy a tam přespat na vytápěných čistých luxusních záchodcích s lavičkami a tekoucí vodou.

Z Chamonix vyrážíme první lanovkou a po desáté už intenzívně ukrajujeme délky naší cesty nad otrhovkou. Lezeme souběžně a svižně překonáváme lehčí mixy na začátku cesty. Poprvé štandujeme až u ledových délek. Všechno jde jako po másle. S orientací si problém neděláme, cesta je jasná jako facka. Ledová stěna je taky parádní a v podstatě nepůsobí žádný technický problém. Prostě pěkné lezení.
Horní část cesty je taky technicky v pohodě a stoupáme jako dým, jenže……

Fronta, která měla přijít až někdy po půlnoci – k ránu, se nezadržitelně hlásí o slovo. Stopy od kamarádů z minulého dne mizí pod vrstvou prachového peří, které se začíná hustě snášet z oblohy. Postup už není tak rychlý a místy hledáme cestu, ale stále jsme v rámci časového plánu. Na hřeben přicházíme za soumraku, přibližně tak, jak jsme si to naplánovali.
To co se děje následujících 24 hodin bych nazval totální selhání mých instinktů a opatrnosti při plánování tůry, byť jsem nic špatného v podstatě neudělal. Stejně si to ale celé dávám za vinu protože ……

Na hřebení vedl tůru Gabo, protože měl nastudovaný sestup. (to jsem si prvně myslel) První dvě délky šly, ale když jsme došli k prvnímu velkému kameni, takové skoro ploutvi, před skalnaté části hřebene, byla už tma jako v pytli. Já měl nasazenou čelovku ale proč ji neměl spolulezec, jsem se dozvěděl v následující chvíli. Proto že ji neměl vůbec. Všude okolo tma jako v pytli, od té doby co začalo sněžit, připadlo asi půl metru prachového peří a my jsme stáli pod šutrem s jednou čelovkou. To byl pro mě totální šok.

Na dotaz kam dál, Gabo jen pokrčil rameny. Půjčil jsem mu čelovku a on zkoušel tam či onam prorazit čerstvě napadaný sníh. Očividně ale nevěděl kterým směrem se vydat. Tohle bylo na mě moc. Zavelel jsem k bivaku. Gabo na mě vyvalil oči a trvalo mu asi 5 minut, než tuto skutečnost strávil. Nebyl na to vůbec připravený.

Velký šutr nás chránil před větrem a skýtal i jisté pohodlí. Sněžnicemi jsme vyhrabali celkem útulnou jámu a připravili se na dlouhou noc. Zima moc nebylo, tak do -3 max. a vítr taky skoro žádný, takže celkem pohoda. Nahlásili jsme bivak na centrálu záchranářů a domluvili se, že podle počasí nám druhý den pošlou vrtulník nebo sejdeme.
Nevím jak Gabo, ale já byl na bivak připravený. Vždycky na takové túry sebou nosím lehký žďarák, který má na vnitřní straně šusťáku nanesenou hliníkovou fólii. Tohle dohromady se suchými hrubými rukavicemi, primaloftovou bundou, jídlem a termoskou s čajem dávalo velkou naději, že to nebude až tak zlá noc. Musím konstatovat, že i když je to v batohu většinou zbytečná zátěž, tak to stojí za mít to u sebe. Teď jsem to ocenil. Noc probíhala v pohodě a já dokonce nechal větší část noci Gaba ve žďáráku. Byl jsem dostatečně oblečený a nepotřeboval jsem ho.

Ráno jsme už netrpělivě čekali východ slunce, ale ten se nějak nechtěl dostavit. Ještě v 8 hodin byla tma jak v pytli a záchranáři nám řekli, že vrtule dnes asi nepřiletí. V noci napadlo asi metr a půl čerstvého sněhu, ideálního na frýýrajdy, ale ne na brodění se někde do prudkého kopce. Mlha jako v prádelně, vítr zesílil a sníh dále nerušeně padal.
Záchranáři nám v podstatě přikázali, abychom nikam nechodili, že buďto přiletí vrtule, jestli bude okno v oblačnosti, nebo že z Midi dorazí pomoc. Mezitím se značně ochladilo a začalo celkem dost foukat. Teplota výrazně poklesla. Předpověď na další noc už nebyla tak idylická, -12 a silný vítr. Tohle už by asi bylo o zdraví. S touhle informaci jsme čekali na záchranáře, kteří prý už vyrazili v Midi, ale ve 2 hodiny odpoledne po nich ještě nebylo ani vidu ani slechu. To už jsem měl i trochu strach. Kdybychom moc chtěli, tak bychom cestu dolů našli, ale museli bychom vyrazit nejpozději v ty dvě hodiny. Byli jsme ale ujišťování a přesvědčování, že nikam chodit nemáme, že pomoc je na cestě.

Ve tři odpoledne dorazili kluci z Midi. Profrézovali nám cestu spoustou čerstvého sněhu a za cca 2 hoďky jsme byli v suchu a teple. Jídlo, pití a večerní jízda služební lanovkou završila konec jedné poučné story.

Takže kde jsem udělal chybu a jaké je z toho poučení?

• Svěřil jsem plánování cesty druhému, aniž bych se dopodrobna seznámil se sestupem a možnými úniky. Byť byl spolulezec místní, uměl jazyk a vše mohl dopodrobna nastudovat.
• Nezjistil jsem si vše o výstupu kamarádů z předcházejícího dne. Oni sjížděli dolů na lyžích žlebem, který byl kousek od konce cesty na hřebenu. Nešli dolů pěšky a na lyžích byli rychlejší. Žleb k pěšímu sestupu by šel použít jen ve velmi krajní nouzi, ale mohli jsme případně tudy sejít do nižších poloh.
• Nezkontroloval jsem výbavu spolulezce.

Výstroj a jídlo, jenž nosím na takové túry je dobré. Takto jde přečkat jednu zimní noc celkem bez újmy na zdraví, a to i kdyby bylo chladněji. Ještě ji doplním o péřové palčáky a kuklu. Měl jsem několik BUFO šátků a pomohly, ale kukla je asi lepší. Ještě jsem měl teplotní rezervy. Nepoužil jsem ALU fólii a hřejivé polštářky z lékárničky.

Následky:

• V podstatě žádné. Při výstupu na Midi mi trochu omrznul nos, protože zamrznul zip od bundy a nešel zapnout až úplně nahoru. Velou noc jsem do něj dýchal a když teplota nahoře spadla na nějakých -15 a dost foukalo, tak zamrznul. To byla právě ta chybějící kukla.
• Trochu otlačené prsty u nohou z toho, že jsem měl celou dobu nasazené mačky, i když jsem si je mohl v noci sundat. V našem bivaku pád nehrozil. Nechtělo se mi ale v zimě sundávat rukavice a mordovat se s pojistnými řemínky. To byla chyba. Mírný soustavný tlak hrazdičky na přední část nohou prsty trochu otlačil. Kdyby mi nohy omrzaly, tak bych si mačky určitě sundal, ale boty jsem měl kvalitní a zimu jsem necítil.
• Zvýšené křeče v nohou od nedostatku tekutin, které se projevovaly při závěrečném výstupu na Midi. Jakmile jsem doplnil tekutiny, okamžitě přestaly.

Pokud se Vám v horách stane něco nepředvídatelného, s čím si těžko víte rady, nebojte se zavolat o pomoc, pokud je samozřejmě dostupný signál mobilních tel. Někdy stačí jen malá rada od zkušených místních záchranářů a jste z problému venku. Tihle lidé jsou tady pro vás a rádi pomůžou. Není to žádná ostuda.

Snad někomu můj popis pomohl k tomu, aby se sám do takové podobné situace nedostal. Zkušenost to byla dobrá, ale není důvod ji úmyslně vyhledávat, a pokud se do ní dostanete, tak abyste na ni byli připraveni.

Aleš