
Porubka
20.8.2010
Ötztal – lezení a trochu taky led
27.9.201015-18. 8. Domluvili jsme se s Ondrou na tři lezecké dny na Terince v Malé Studené dolině.
Předpověď počasí slibuje proměnlivo a místní bouřky. Na chatu dorážíme v Neděli, úplně promočeni po prudkém lijáku s bouřkou, který nás zastihnul těsně pod chatou. Jaká to smůla. Na chatě máme sraz s Pavlem a jeho mladým. Ti jsou už zalezli v suchu a pochrupujou na betlích.
Máme v plánu tatranské klasické cesty.
Na rozlezení Pyšný štít “Levým pilířem” za IV; něco v Malém Ladovém štítě, pravděpodobně “Cesta k Slnku za V ” od Puškáše a jestli dá počasí, tak něco na Žluté stěně. To je kousek od chaty.
- Příprava na nástupu
- V jedné délce Cesty k Slnku
- Kout
- Javorová dolina
- Dolina pod Sedielkom ze Sedielka
V Pondělí vyrážíme za přijatelného počasí směrem k Pyšnému štítu. Celý pilíř je neskutečné, klasické tatranské bloudění. Po nekonečných délkách dorážíme na sedlo. Vrchol vzdáváme protože začíná být nejisté počasí. Trojkovým žlabem sestupujeme zpět. Dveře od chaty zavírám s prvními kapkami prudkého slejváku s bouřkou. Dneska to bylo o chlup.
Úterý je krásně a my vyrážíme směr Malý Ladový štít. Cesta k slnku od Puškáše slibuje krásné lezení v pevné skále. Počasí je stabilní po celou dobu výstupu. V cestě se střídáme s jinou rychlou trojkou a na vrcholu jsme skoro současně. Moc krásná cesta, vřele doporučuji. Počasí se konečně umoudřuje a my večer rozjímáme před chatou u flašky fernetu.
Středa je den odjezdu, ale máme ještě naplánovano něco ve Žlté stěně. Je to hned pod chatou u cesty, tak proč toho nevyužít. Vybíráme klasiku Korosadowiczova cesta (V). Je to jen na hoďku, to bude ideální před odchodem do doliny. Všechny věci necháváme pod nástupem a lezeme bez batohů jen tak na lehko. První délky jsou celkem bez problému, trochu tatranského bloudění ale nic extra. Dolézám do výrazného koutu a najednou nevím kde jsem. Pokračování převislým koutem se mi nezdá jako pětkové lezení. Dlouho mi trvá, než usoudím, že nikudy jinudy to nepůjde a nalézám do toho. Směr je nakonec v přádku a já přelézám klíčové místo cesty. Dál už je jen jedna délka výlezu na hřeben. Taky pěkná cesta v pevné skále. Pokud se do ni dáte, tak si nezapomeňte v té klíčové délce dostatečně nastavit jištění smyčkami, jinak na konci délky neutáhnete lano.
Sestupujeme k batohům, balíme a fičíme na Zamkovského chatu na pívo a domů.