
Malá fatra – skialpový přechod
12.3.2007
Jak jsem si nezalezl na Babách
27.7.2007Na internetu je spousta článků o tom, jak přesvědčit vlastní ženu, potažno přítelkyni, aby začala se skialpinismem. Všechny se ale týkají vesměs mladších ročníků a řeší problém dostat svou drahou polovičku k tomuto sportu. Jak ale postupovat, když je situace přesně opačná? Přesněji, že se vaše žena spíše středního věku rozhodne podílet se s vámi alespoň občas na těchto radovánkách. To se nepíše nikde.
Dovolím si tedy pár postřehů z osobní zkušenosti
Řeknete si, koupím výbavu a jede se, ale ono to není takové jednoduché. Tímto krokem strácíte část svého klidu a pohody, které si užíváte právě už jen na horách. Pokusím se tedy stručně napsat mé osobní zkušenosti.
Jakmile se Vaše žena nebo přítelkyně sama rozhodne k takovému kroku, nesmíte se unáhlit a hned letět do obchodu a koupit výbavu. To je nejlepší způsob jak docílit toho, že se jí to možná bude líbit. Zajděte raději za svým kamarádem a půjčte ji výbavu od jeho manželky. On bude jistě rád. Patřičné nádobíčko vám ochotně zapůjčí se slovy, že s vrácením nemusíte příliš pospíchat. Vyberte si ovšem tu výbavu, která je nejstarší a hlavně lyže musí být diametrálně odlišné od lyží, které Vaše žena používá a umí ovládat. ( V současné době bych preferoval volbu delších, úzkých lyží klasického krojení. ) Tím docílíte, že její první výlet bude absolutní utrpení a máte velkou šanci, že už příště nebude chtít jet.
Velmi důležitý moment celé akce je výběr tůry a směru výstupu. Je třeba přesvědčit milou, že jako začátečník nemůže jít tam, kde chodí spousta lidí, neboť by se ji jistě smáli. Vy přece znáte nejlepší cestu kde nikdo nechodí a nebude očumovat. Že je tento směr neprošlapán nevadí, vy to přece šlápnete a ten druhý se už jenom veze. Že je to trochu více dokopce, než cesta klasická taky nevadí, zato tam stoprocentně nepotkáte nikoho, kdo by se vaší svěřenkyni posmíval.
Další neméně významný činitel plánováni tůry je počasí. “Bohužel dneska to nějak nevyšlo miláčku. Když si ale trochu máknem, za dvě až tři hoďky jsme v hospodě u rumíku zlatíčko. Budeš přece řídit zpět domů né?”
Ve zmíněné hospodě musíte svého miláčka řádně pochválit, ale jen tak mezi řeči se zmiňte o vedle sedící skialpinistce, jak je po výstupu svěží a únava na ní není vůbec znát. To stoprocentně zabere, teda někdy :o)))
Pokud dodržíte tyto výše uvedené body, máte velkou naději, že výlet v tomto výtečném obsazení byl poslední. Pokud né, máte smůlu a zamiřte do nejbližšího obchodu s lyžemi a promněte si peněženku, bude to stát za to.
Zde se bohužel shodují zmíněné články z internetu s mými zkušenostmi. Lyže musí ladit s vázaním a lyžáky. Ty levnější modely bot vždycky špatně sedí na noze a tlačí. Pásy i když nejdou vidět musí mít také patřičnou barvu. O oblečení už ani nemluví. Prostě vše musí hrát jak z partesu, jinak budou další výlety pro Vás utrpením. No a pak už jen plánujte tůry a těšte se ze společného rodinného skialpinismu.
Horám zdar a skialpinismu zvlášť
Aleš