Chamonix – zakončení skialpové sezóny

Col du Chardonnet – začátek výstupu

Pracovní povinnosti mě zavedly koncem Dubna blízko Chamonix. Náplň cesty byla sice lezení, ale pro jistotu jsem si vzal sebou lyže, co kdyby. …. a vyplatilo se. Na nic velkého nebyl sice čas, ale dvakrát jsem se na ně postavil.

V sobotu ráno vstáváme hodně brzo. Po čtvrteční non stop jízdě  a pátečním celodenním lezení na skalkách v okolí Martigny, kde přebývám jsem hodně přepadlý. Příslib sněhu a lyží je ovšem hodně silný.  Neoficiální první dělnickou lanovkou vyjíždíme z Argentiere na stejnojmenný ledovec. Cíl je zatím nejasný, ale pravděpodobně to nebude nic náročného.

Od horní lanovky sjíždíme na ledovec a vyráížíme k nejbližší metě, Col du Chardonnet. Času není moc páč se chceme co nejdříve vrátit zpět do Martigny na lezení. Sněhové podmínky jsou ideální a ze sedla sjiždíme v ještě krásně zmrzlém sněhu.

Návrat po ledovci na mezistanici lanovky je už značně rozměklý a roztátý, ale přesto jdeme po svých jen pár stovek metrů. Rychle dolů a hajdy zase na skalky.

Tohle řešení se nám tak zalíbilo, že druhý den ráno vyrážíme do sedla St Bernard na hranicích Švýcarska a Itálie.  V sedle, ve výšce 2473 m n m  se nachází hospic s celoročním provozem. Poutníkům kteří zde dorazí pešky, v období, kdy je cesta nesjízná a neudržovaná, poskytnou zdarma čaj, za mírnou úplatu jídlo a nocleh. Tradice která zde přetrvává po dlouhé roky, kdy zde mířili poutníci přecházející zdejší hory.

Nad hospicem se tyčí markantní vrchol který slibuje excelentní sjezd. Starší paní ( no mělo hodně přes 60 ) nás informuje, že podmínky pro sjezdy jsou ideální, protože sama to jela před dvěma dny a to dokonce 2 x. Takže rychle dopít čaj a vyrazit nahoru. Sjezd byl fakt excelentní, dokonce lepší než včera v Argentiere. Na lyžích dojíždíme skoro až k autu.

V Martigny jsme něco po 12 a zase vyrážíme na skalky.

Večer ulehám do postele a po jednom plechu píva usínám ani nevím jak.