Vlastní žena a skialpinismus – malé zamyšlení po zimě

Na internetu je spousta článků o tom, jak přesvědčit vlastní ženu, potažno přítelkyni, aby začala se skialpinismem. Všechny se ale týkají vesměs mladších ročníků a řeší problém dostat svou drahou polovičku k tomuto sportu. Jak ale postupovat, když je situace přesně opačná? Přesněji, že se vaše žena spíše středního věku rozhodne podílet se s vámi alespoň občas na těchto radovánkách. To se nepíše nikde.
Dovolím si tedy pár postřehů z osobní zkušenosti

Řeknete si, koupím výbavu a jede se, ale ono to není takové jednoduché. Tímto krokem strácíte část svého klidu a pohody, které si užíváte právě už jen na horách. Pokusím se tedy stručně napsat mé osobní zkušenosti.

Jakmile se Vaše žena nebo přítelkyně sama rozhodne k takovému kroku, nesmíte se unáhlit a hned letět do obchodu a koupit výbavu. To je nejlepší způsob jak docílit toho, že se jí to možná bude líbit. Zajděte raději za svým kamarádem a půjčte ji výbavu od jeho manželky. On bude jistě rád. Patřičné nádobíčko vám ochotně zapůjčí se slovy, že s vrácením nemusíte příliš pospíchat. Vyberte si ovšem tu výbavu, která je nejstarší a hlavně lyže musí být diametrálně odlišné od lyží, které Vaše žena používá a umí ovládat. ( V současné době bych preferoval volbu delších, úzkých lyží klasického krojení. ) Tím docílíte, že její první výlet bude absolutní utrpení a máte velkou šanci, že už příště nebude chtít jet.

Tůra musí vést do kopce

Velmi důležitý moment celé akce je výběr tůry a směru výstupu. Je třeba přesvědčit milou, že jako začátečník nemůže jít tam, kde chodí spousta lidí, neboť by se ji jistě smáli. Vy přece znáte nejlepší cestu kde nikdo nechodí a nebude očumovat. Že je tento směr neprošlapán nevadí, vy to přece šlápnete a ten druhý se už jenom veze. Že je to trochu více dokopce, než cesta klasická taky nevadí, zato tam stoprocentně nepotkáte nikoho, kdo by se vaší svěřenkyni posmíval.

… a opuštěnými místy v neprošlapaném sněhu

Další neméně významný činitel plánováni tůry je počasí. “Bohužel dneska to nějak nevyšlo miláčku. Když si ale trochu máknem, za dvě až tři hoďky jsme v hospodě u rumíku zlatíčko. Budeš přece řídit zpět domů né?”

Počasí musí být nevlídné

Ve zmíněné hospodě musíte svého miláčka řádně pochválit, ale jen tak mezi řeči se zmiňte o vedle sedící skialpinistce, jak je po výstupu svěží a únava na ní není vůbec znát. To stoprocentně zabere, teda někdy :o)))

… no comment, už je to v …

Pokud dodržíte tyto výše uvedené body, máte velkou naději, že výlet v tomto výtečném obsazení byl poslední. Pokud né, máte smůlu a zamiřte do nejbližšího obchodu s lyžemi a promněte si peněženku, bude to stát za to.

Zde se bohužel shodují zmíněné články z internetu s mými zkušenostmi. Lyže musí ladit s vázaním a lyžáky. Ty levnější modely bot vždycky špatně sedí na noze a tlačí. Pásy i když nejdou vidět musí mít také patřičnou barvu. O oblečení už ani nemluví. Prostě vše musí hrát jak z partesu, jinak budou další výlety pro Vás utrpením. No a pak už jen plánujte tůry a těšte se ze společného rodinného skialpinismu.

Horám zdar a skialpinismu zvlášť

Aleš