Mixy v Argentiére

Dolina Argentiére

Původní plán výjezdu byly ledy v Aostě. Pěkné a stabilní počasí ale náš záměr  změnilo a zůstali jsme v Chamonix. Cílem byly mixové kuloáry v Argentiére.

Prvnín den jsem byl trochu “pomačkaný” z dlouhé cesty autem, a tak jsme s Pepou vyrazili do Contamine na krátkou a nenáročnou skialpinistickou tůru. Vrchol Le Monthieu, vysoký nějakých 2300 m Byl to ideálním začátek pro nastávající týden.  Nenáročný výstup a relatívně pěkný sjezd.  Na to, že se nacházím v oblasti Mt. Blancu  to působilo spíše jako na Malé Fatře , ale zase na druhou stranu TY PANORAMATA a poznal jsem trochu jinou stranu oblasti. Akorát mě překvapilo dost málo sněhu na jižních svazích v Contamine.

Druhý den už jsme ale vyrazili do Argentiére. První lanovkou nahoru, sjezd na lyžích dolů k nástupu, přezout lyžáky za pohorky, nasadit mačky, navázat se a hurá nahoru. Kuloár NE, obtížnosti  II AD 5a,  na Pointe de Gidord (3531 m). Ideální na rozlezení. Kuloár má sklon do 55 st a často se lyžuje  zhruba z poloviny své délky. Tam začínají první skály. Pokud jsou dobré sněhové podmínky, dá se sjet většina kuloáru. My nechali lyže dole,  protože náš cíl byl  kuloár celý až do sedla. V polovině cesty je třeba překonat jeden skalnatý výšvich o několika krocích ve skále a nesoudržném sněhu, pak následuje poslední sněhové pole  a celá poslední délka je mixová v obtížnosti 5a.  Kuloár se celý slaňuje podél výstupové cesty. Slaňáky jsou dle možnosti ucházející. V jednom štandu byla vypadlá klíčová skoba. Pár ran kladivem, posílení štandu smyčkou a bylo zase všechno v pořádku. Je dobré mít v batohu jednu skobu pro strýčka příhodu. Kdyby ta erární, co jsem ji zatloukal, vypadla do sněhu, asi bych přišel o více něž o jednu smyčku.

 Další počin v Argentiére byl kuloár  Frendo-Ravanel na Aiquille Carrée. Opět severní stěna, takže celý den kosa. Nicméně teplota nepřesahovala -2 st. prostě bylo celkem teplo. Tenhle kuloár byl už o poznání těžší a zajímavější. Oficiální obtížnost daná průvodcem  je sice zase II 5, ale cestou potkáte několi prudších sněhovo-ledových výšvihů, úžasný, asi 66 st led v úzkém žalbu mezi kalami, (takový malý tobogán., kde  se dá zajistit jak šrouby, tak frendy), krátký asi 1O ti metrový skoro kolmý led a jeden závěrečný dlouhý (taky skoro) kolmý led, který ale není často natečený, nebo jen v tenké glazuře. Tohle se dá obejít levou variantou s nějakými mixy. Pak už je posekáno a jste nahoře. My to museli otočit právě pod tím posledním ledem protože jsme se ráno zdrželi hledáním nástupu toho správného kuloáru a ta hoďka nám potom chyběla k vyvrcholení.  Stejně i tak jsme dojeli k auto už po tmě. Taky jsme se zdrželi v první délce přemýšlením o vhodnosti pokračovat ve výstupu poté, co se vedlejším kuloárem prohnal nákladní vlak plný ledu a kamení. Nakonec jsme usoudili, že to bylo ze séraku, který se tam už neudržel a že v naší cestě žádné séraky nejsou a tudíž nemá co spadnout. No, výmluva chabá ale stačila 🙂 .

Ve čtvrtek kolem poledne už přišla fronta a silné sněžení, takže jsme ráno dojeli k lanovce, vyjeli nahoru a rozkoukali se kolem, otočili se na potpatku ( teda na lyži ) a uháněli dolů.

Zabalit, naložit a hajdy domů.

Chamonix, to je život.