Buďte šťastni v tom novém roce
20.12.2006….. a vo tom to je VI
28.3.2007Tenhle článek, nebo spíše zamyšlení jsem začal psát ve své duši během letních bajkových výletů. To, když jsem se na svých toulkách Beskydami musel doslova brodit po kotníky v bahně v rozrýpaných cestách, které tu zůstaly po těžbě dřeva.
To si tak svištíte třeba po hřebenu mezi Malým a Velkým Polomen, nebo si užíváte sjezd z Lysé Hory a najednou prásk, vjedete do oraniště a bahno stříká všude kolem vás. Jste rádi, že to ubrzdíte, vezmete kolo na ramena a houštím se prodíráte kolem turistické značky, na kterou bohužel nemůžete. Rýha v zemi, kde ještě včera byla normální cesta, kompromis mezi přírodou a potřebami outdoorových lidí, je tak hluboká a rozježděná, že je jasnou porážkou přírody člověkem.
Není to tak dávno, co chtěl jeden človíček přivést jednu z etap tradičního cyklistického Závodu Míru na vrchol Lysé Hory. Dodnes si pamatuji spontánní protesty ochránců přírody, že to hrubě poškodí přírodu podél asfaltové cesty, kudy cyklisti měli jet. Ochránci zaujatě protestovali, sázeli stromky podél cesty a všem kolem intenzívně vysvětlovali, jak je to vše škodlivé. Pranic jim ale nevadilo, že kousek pod vrcholem jede lesnický lakatoš s mírně přiopilým řidičem přímo po spádnici dolů a dělá „novou cestu“, rýhu v zemi, kterou bude příroda sanovat několik desetiletí. Oni totiž ti „ochranáři“ to ani vědět nechtěli, neboť by byli nuceni ukázat své odhodláni chránit přírodu a ten několika tunový kolos zastavit. To by je ovšem mohlo stát život, protože dotyčný traktorista jistě viděl už jen ten konec šichty někde dole ve vesnici u hospody. V tu chvíli bylo lepší protestovat proti relativně civilizovanému protivníkovi a nedávat v šanc svůj holý život.
Od té doby tak nějak ochranářům nevěřím a mám je spíše za „eko teroristy“ léčící si svůj mindrák.
Žijeme v industriální společnosti založené na spotřebě. Lidé kteří pracuji a udržují tento systém na nohou , a to včetně těch dotyčných ekologů ( tím nechci říct, že je ten systém správný, jen nevím jak jej změnit a v co ) si potřebuji odpočinou a nabrat nové síly. Naštěstí pro ně jejich šéfové postavili nákupní centra, kde se většina z nich realizuje, co se volného času a nové pracovní energie týče. My ostatní, co máme raději přírodu si chceme užít taky. Je fakt , že je nás čím dál tím více, ale to už jiné nebude. Prostě budeme do té přírody jezdit a užívat si ji. Když se pak stane, že přijedu na svou oblíbenou sjezdovku, kde jezdili už mí předkové a narazím na zábrany s velkou ceduli, že „ LES NENÍ SJEZDOVKA “ , pomyslím si něco o d…..ch kteří si léčí své mindráky a zábranu objedu.
Nejsem proti ochraně životního prostředí, ale některé věci asi nejsou dotažené do konce. Pokud pojedu lesem na lyžích, nebo na kole, udělám asi nějakou škodu, to je nepopiratelné. Když nás budou desetitisíce, bude škoda napáchaná na přírodě asi velká. Olámané konce stromků, nějaké to zaplašené zvíře a možná i zlomený malý stromek.
Nikdo mě ale nepřesvědčí, že bude větší než ta spoušť která zůstane v lese po těžbě dřeva a další tzv. lesní činnosti. Myslím si, že tady mají „ochránci přírody a ekologové“ velkou mezeru a značné množství másla na hlavě.
Marně si lámu hlavu s tím, jak tohle zamyšlení ukončit. Jsem člověk ekologický a taky outdoorový. Parkuji na vyhrazených parkovištích, nejezdím v horách autem do zákazu vjezdu a své odpadky si beru vždy zpět domů, prostě zbytečně neničím přírodu a snažím se s ní vycházet vždy jen v dobrém. Až příště pojedu lesem, mimo cesty a značky, nebudu v žádném případě trpět pocitem viny, že ničím přírodu a prosil bych všechny případné ochránce přírody, ať mě raději nechají být, nemuseli bychom si tak úplně rozumět.
Aleš