
Ledy na zahradě
31.1.2010
Hochferner – aneb je dobré mít záložní plán
4.4.2010Sněhu málo ale velmi málo. Lyžovat se nedá a tak hajdy do stěn. No je fakt, že tenhle víkend byl naplánován jako lezecký už dávno a i kdyby bylo po pás sněhu, tak by se stejně jelo lozit.
Vyzvedávám Toma v pátek brzo ráno na hlavním nádraží v Ostravě a uháníme směr Tatry, respektive Brnčalka. Na chatě jsme kolem dvanácté. Šoupnem jedno pívo a hajdy pod Svišťovku na ledíky. Do večera je ještě času dost a počasí je úchvatné. Lezeme klasické ledy přímo pod Svišťovkou. Dostat se k ostatním které jsou dál, na začátků doliny, které jsou ale krásně vytečené je opruz. Sněhu je málo a navíc se člověk pořád boří do krusty která leží jen pár cm pod čerstvě napadaným sněhem. Jedno špatné šlápnutí a hned je člověk zabořený až po kolena.
Na ledech se vyblbneme až do večera a za tmy se vracíme na chatu. Počasí se horší a venku sněží. Zítra asi už nebude tak pěkně.
Stano ,u kterého máme schované auto nás informoval, že budou mít ze soboty na neděli na chatě výroční schůzi jejich horolezeckého oddílu HO Tatranská Polianka. To bude zase v alejích nablito 🙂 . Na chatě už jsou někteří účastníci zítřejší akce a promítají se nějaké filmy o volném extrémním lyžování. K pivečku dobré pozadí.
Ráno se budíme překvapivě zase do azůra a tak hybaj do stěn. Na dnešek jsme měli naplánovanou super tůru. Ledopádem do Malé zmrzlé doliny, přes Belasí štít a Belasou štrbinu do Červené doliny a zpět na chatu. Horolezec míní příroda mění. V přístupovém žlabu je strašně hodně sněhu (tzv. gulový snieh ) . Celé to frézujeme po kolena ve sněhu a asi 150m od ledopádů nás zastavuje hluboký a bezedný sníh. Prostě to dál nejde. Ani po skalách ne. No nic otáčíme to a hajdy jinam. Teda ne hajdy ale rychle a po špičkách, ať to při sestupu nespadne.
Nabíráme směr Červená dolina a Žeruchové věže. Na sluníčku ozářených žebrech se dóóbře poleze. Vybíráme žebro na Východnou žeruchovou vežu a cestu od Puškáše. Leze se příjemně. Sluníčko pálí do zad, skála je nádherně suchá a teplá, akorát ty pětkové stupy si hůře rozumí s těžkýma zimníma D-čkovýma pohorkama. Je to rozdíl, než to přeběhnout v létě s lezečkami na nohou.
Nahoru dolézame s posledními paprsky sluníčka. Přichází fronta, která byla slibována už na dnešek ráno.
Večer na chatě se necháváme strhnout živou atmosférou schůzujících a do postele jdu mírně znaven ……. a není to kupodivu sportovním výkonem 🙂 . Ráno je mlha a sněží. Balíme to a jedeme domů
Pěkný víkend.
Aleš
—————————————————————————————————————————–
PS : Pár info ohledně sněhových podmínek
Sněhu je málo. Dojít na na lyžích na chatu se dá, ale už sjezd je spíše na kameňačky. Uděláte si při tom malý servis skluznice 🙂
V dolině to není o moc lepší. Do Červené se s lyžema na nohou nedostanete a dolů už teprv ne. V dolinách se pošmatlat dá, ale želby jsou silně lavinézní s obrovským množstvím nafoukaného nestabilního sněhu. To co by mělo být v dolině je ve žlebech, tak opatrně.
To už ani nemluvím o Baraním sedle a jeho sjezdu přes Flašku na chatu. Tam jsme nebyli, ale nebude to nic moc. Zato ledy jsou natečené úžasně.